Hyperinflace v Zimbabwe IV. Povolební období – neřízený chaos
Již několik prvních dnů po volbách se ukázalo, že není co slavit.
Opozice se sice měla dostat do vlády, její role a podíl na moci však nebyly vymezeny a upřímně řečeno, její vůdci si již začali rozdělovat koláč moci a začali si vzájemně nedůvěřovat…
Normální Zimbabwan pak přemýšlel o tom, proč neutekl ze země dříve a jak přežít. V zemi nebylo ze základních potravin, hygienického zboží a dalších předmětů zhola nic...
A po ulicích se válely neodvezené (ale důkladně přebrané) odpadky. Harare začalo páchnout, nešla voda, s dodávkami elektrického proudu se v různých čtvrtích přestalo počítat. Problém měli i „ti šťastní“, kteří měli nějaké peníze v bance. Srpnovou reformou sice o své úspory nepřišli, ovšem, než si je vybrali v nové měně, hyperinf lace jejich hodnotu srazila na nepatrný zlomek. Podle posledních oficiálních zdrojů, si Zimbabwe si připsala další světový
rekord. V červnu zaznamenala meziroční míru inf lace ve výši 11,27 milionu procent.
Začala také africká zima a část Evropanů opustila zemi alespoň na dovolenou, na kterou jsem však já, jako jediná na ambasádě nemohla pomyslet. Uvolněné korunka na mém předním zubu mi také ukázala, na co se mám těšit, v případě onemocnění. Přes protekční přístup ke každému
lékaři ve městě (byla jsem dolarový cizinec) jsem čekala pět dní, až mi lékař oznámil, ať mne ihned šofér doveze, neboť má momentálně ve své ordinaci elektřinu a sehnal i vodu,
(celkově mne však ošetření a úprava korunky vyšlo na 500 USD).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011