DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
Výrobní defekty na mincích (2)
V první části této mini série byly popsány jednotlivé fáze mincovní výroby od přípravy a zpracování mincovního kovu až po realizaci finálního produktu tj. ražbu mince.
Ve stručnosti byly představeny základní technologické postupy a operace včetně používaného mincovního nářadí a strojního zařízení. Cílem bylo vytvořit jakousi informační základnu, na kterou bude navázáno v dalším textu.
Výrobní defekty postřehnutelné na mincovních ražbách mohou mít řadu rozdílných podob. Tyto chyby v mincovně vznikaly v různých etapách výrobního procesu a mají řadu příčin. Jak bylo uvedeno na úvod I. části tohoto pojednání (viz časopis M&B 5/2014) skládalo se mincovní dílo ze tří základních fází. Zastavme se u prvních dvou – přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání) a mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení). Vady vzniklé během přípravy mincovního kovu jsou dány zpravidla nedokonalostí tavby, postupů čištění a odlévání mincovního kovu. Svůj vliv měly i do jisté míry omezené možnosti dostupných kontrolních metod. Důležité také bylo nastavení kritérií pro hodnocení finálního výrobku, tedy vymezení toho, co ještě nebylo důvodem k vyřazení mince mezi vadné kusy (zmetky). Z dochovaného numismatického materiálu je dobře patrné, jak asi mohla tato kritéria vypadat. Vše samozřejmě záviselo také na době, kdy se ražba realizovala.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
Skotská libra Zvláštnosti autonomní měny
Libra, podobně jako dolar, je měnovou jednotkou s poměrně dlouhou historií, vývojem a rozšířením.
V následujícím příspěvku chceme poukázat na jednu z variant libry, totiž libru skotskou. Není možné se v článku věnovat veškerým aspektům librové měny a proto soustředíme pozornost pouze na ty skutečnosti, které mají zásadní význam pro moderní notafilii.
Skotská měna se vyvíjela autonomně již od 12. století. Později, v polovině 16. století, byla skotská libra v poměru 1/12 k libře britské (též anglická libra). Zajímavostí je, že emisní právo vydávat skotské libry má až do současné doby několik soukromých skotských bank. Nejznámější je pravděpodobně Bank of Scotland, která patří do velké skupiny finančních ústavů a pojišťoven, Lloyds Banking Group. Terminologicky není vhodné označovat skotskou libru jako libru šterlinků (pound sterling, british pound; podle ISO 4217 GBP; £), přestože je k GBP v paritě, podobně jako jiné místní původně anglické libry tzv. britských závislých území (manská libra, guernseyská libra apod.1), které vlastní ISO kód nemají. Pro skotskou notafilii je také zajímavá existence některých tzv. městských bank, jako byla City of Glasgow Bank, působící na bankovním trhu od roku 1829 do 1879. V seznamu bank není zpravidla uváděna, přestože vydala několik emisí jedno librových bankovek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.