Jiří Věneček Mistři české numismatiky
Akademický sochař, výtvarník a medailér Jiří Věneček patří k nejvýraznějším postavám české a československé numismatiky.
První soutěže Státní banky československé na návrh pamětní mince se zúčastnil už v roce 1964. To byl ještě studentem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Rodák z Litomyšli od té doby vytvořil bezpočet vynikajících návrhů medailí a mincí, za něž obdržel řadu cen. Se svojí tvorbou se účastnil více než sedmdesáti výstav doma i v zahraničí. Kus světa také procestoval, když se od roku 1975 účastnil světových výstav FIDEM – byl jsem v Krakově, Florencii, Helsinkách, Londýně, Budapešti, Haagu, Výmaru, Tampere, Glasgow i v Colorado Springs.
Vedete si evidenci svých prací? Kolik medailí nebo mincí jste už vůbec realizoval?
To tedy opravdu nevím, žádnou evidenci si nevedu. Asi bych s tím měl začít (smích).
Vzpomenete si na vůbec první realizovanou medaili?
Vznikla v Ústředí uměleckých řemesel a razil ji mistr Podivín. Došlo k tomu v roce 1968, medaile se dávala za zásluhy o rozvoj hlavního města Prahy. Už o čtyři roky dříve, jako student, jsem se přihlásil do soutěže Státní banky československé na mince 10 Kčs ke Slovenskému národnímu povstání a 25 Kčs k Osvobození Československa. Do užší soutěže jsme se dostali tři: já, můj učitel Jiří Harcuba a Zdeněk Kolářský. Vyhrál Kolářský, my dva jsme získali za odměnu autorský odražek jeho práce, naše odražky jsou v depozitu banky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
220 let od korunovace Medaile posledního římského císaře
Situace v habsburské říši byla po smrti Josefa II. velmi vážná, neboť hrozilo odtržení
Uher a Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie).
Situace v habsburské říši byla po smrti Josefa II. velmi vážná, neboť hrozilo odtržení Uher a Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie). Nadále sílila stavovská opozice a navíc ve Francii propukla revoluce, jejíž ohlas překročil i hranice habsburské monarchie.
Nelehký úkol pokusit se o konsolidaci v zemi připadl na Leopolda II. Po nástupu na uvolněný císařský trůn pokračoval v linii, kterou započal již na sklonku vlády Josefa II. Na rozdíl od svého staršího bratra postupoval uvážlivěji a opatrněji a dbal na to, aby jeho kroky nevyvolávaly zbytečné konflikty; omezil především budování mohutného centralizovaného státního aparátu. Zrušil některé neoblíbené a kontroverzní reformy svého předchůdce, ale v platnosti ponechal ty zásadní: robotní patent, toleranční patent, školský zákon a zákon o zrušení osobního nevolnictví. Postupně ustupoval bouřícím se stavům v Uhrách i v Belgii a formálně vrátil stará práva stavům v rakouských zemích, včetně zemí Koruny české. Proto se i podrobil všem starobylým korunovačním a holdovacím obřadům v zemích habsburského soustátí. Např. v Uhrách při korunovaci potvrdil stará privilegia uherských stavů a dalšími výsadami ještě více posílil výjimečné postavení Uher v rámci habsburské monarchie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012