MACAU–SOUČÁST VELKÉ ČÍNY Monetární systém a stručná historie MILOŠ KUDWEIS
Macau (澳門; zjednodušené znaky: 澳门; pinyin: Àomén, portugalsky Macau) je bývalá portugalská kolonie, od roku 1999 zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky.
V literatuře je Macao označováno jako jedna ze součástí tzv. velké Číny. Oficiální měnou na Macau je pataca (sing.;plurál patacas). Dílčí jednotkou pataca je avos2a - b (1/100). ISO kód měny je MOP. Pataca je pevným kurzem (1 : 1–1.03) navázána na hongkongský dolar (HKD; také HK$).
Termín pataca se dříve objevoval v různých variantách, jako je patacao, patace, pattacon nebo patagon. Zcela původně termínem pataca jsou značeny mince, ražené portugalským panovníkem Petrem II na území Brazilie. Později se pojmem pataca označovalo, především na území Brazilie, peso. Označení tereziánský tolar nahrazoval termín pataca v portugalských koloniích v oblasti severovýchodní Afriky. Pataca byla v letech 1910–1968 také měnovým systémem tzv. portugalského Timoru (Pick#1–Pick#30). Tyto bankovky tištěné prostřednictvím Banco Nacional Ultramarino (od roku 1905 také na území Macaa) v Lisabonu nebo Bradbury Wilkinson v Londýně byly označovány na reverzu termínem PAGÁVEL EM TIMOR. Dílčí jednotkou také v tomto případě byl avos.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
Konvenční měna 260 let od zavedení
Většina evropských panovníků při nástupu na trůn obvykle slibovala, že bude dbát o pevnou a stabilní měnu, že nepřipustí zlehčování a znehodnocování vydávané mince.
Obvyklým tématem byl na druhou stranu boj proti přílivu cizí nehodnotné mince do země. Ale těžko hledat panovníka, kterému by se to povedlo...
Někteří vladaři po zahájení ražby nové mince nějaký čas, zejména pokud měli k dispozici dostatečně bohaté zdroje jako např. stříbrné doly, skutečně drželi obsah stříbra v minci tak, jak bylo stanoveno v mincovních řádech či podobných nařízeních o minci. Jakmile však potřebovali peníze (většinou na válečné výdaje), pak bez ohledu na své sliby a předsevzetí nikdy neváhali minci zlehčit a znehodnotit. Zmatek a nepřehlednost měnových poměrů v římsko-německé říši byly umocňovány tím, že každý panovník (držitel mincovního regálu) si na svém území vydával mince tak, jak to považoval pro svoji zemi a hlavně pro sebe za nejvýhodnější.
Pokus zavést pro střední Evropu v mincovnictví jednotný systém zaznamenáváme například na počátku druhé poloviny 16. století. Tehdy chtěl císař Ferdinand I. (1526-1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový říšský mincovní řád byl nejprve uveden do života v rakouských zemích (1560) a o rok později byl přijat i pro všechny země Koruny české. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcarů). Tento měnový systém sjednocoval mincovnictví všech habsburských zemí mimo uherské království. Zhruba po deseti letech však tento projekt ztroskotal. Například země Koruny české se vrátily zpět k původní tolarové měně v roce 1573. A tak potom následovalo velmi dlouhé období, v němž stálé kolísání hodnoty stříbrných a zlatých mincí, ražba nejrůznějších druhů drobných mincí, jejichž hodnota málokdy odpovídala jejímu označení na minci, byly jevy, které nepříznivě ovlivňovaly hospodářskou situaci v zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
