20 birr, Lucy, 2007 Etiopská miléniová mince
Můj vztah k africkým mincím je čistě laický. Líbí se mi, pokud mají výraznou ražbu, ze které lze vyčíst příběh, a ocením, pokud jsou z kovu, který je mi nejbližší, to znamená ze stříbra.
Občas si nějakou přivezu sama ze svých cest a skutečně výjimečně si ji objednám u afrických přátel. Tentokrát jsem zatoužila po stříbrné miléniové minci z Etiopie, možná proto, že je má jednoznačnou symboliku a mimořádné provedení. Získala jsem ji do svého držení několik dní před svými lednovými narozeninami a je tak nádherná, že jsem si ji zařadila do sekce unikátních afrických artefaktů, společně se šperky.
Je jako i šperk balena. V samostatné modře vypolstrované mincovní krabičce, v plastové folii a bankovním certifikátem autenticity. Na averzu je oficiální logo etiopského milénia, což je zrnko kávy, tedy plodiny, kterou Etiopie dala světu a pochopitelně oficiální logo Národní etiopské banky. Doprovodný text je dvojjazyčný, amharský a anglický. Na reversu je pak zachycena jedna z nejzajímavějších světových fosilií, tzv. Lucy, což jsou kosterní pozůstatky předchůdce člověka staré 3,2 milionu, neboť se Etiopie s hrdostí prezentuje
jako kolébka lidstva. Jejich popis je opět amharský i anglický.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
Mančukuo L outkový stát a jeho oběživo
Toto krátké pojednání vzniklo při mém studiu historie japonské Kwantungské armády a bojů na severní hranici se Sovětským svazem.
Na historii Mančukua jako loutkového státu mě překvapila skutečnost, že stát nevznikl jako důsledek přímé japonské války proti Čínské republice, ale podstatně dříve.
Po první světové válce a ještě dříve po prohrané rusko-japonské válce v roce 1905 došlo k tomu, že východní nárazníková část Číny při korejské a nové ruské hranici se od roku 1905 stala přímo ideální surovinovou základnou imperiálního Japonska. To vyvrcholilo v roca 1931 přímým obsazením celého území Kwantungskou armádou, která vyhlásila dne 9. března 1931 toto území jako samostatný stát Mančukuo pod vojenskou správou. Protože Japonsko bylo tehdy ještě členem společnosti národů, považovalo císařské vedení za nutné nastalou situaci legalizovat. Proto byla do vnitřní Číny vyslána delegace, která přesvědčila bývalého čínského císaře Pchu-I, aby se stal formálním vladařem tohoto území. Republikánské vládě v Číně to v zásadě nevadilo, protože byla zmítána vnitřními rozpory, občanskou válkou a jinými problémy. Na osobní doporučení předsedy japonské vlády Tanaky a císaře Hirohita bylo excísaři slíbeno zřízení císařství. Byl převezen lodí do Mančukua, dostal spolehlivý japonský doprovod pod velením kapitána Itakiho, který plnil poslání a úkoly dané mu japonskou vládou. Pchu-I byl po příjezdu na své budoucí území nemile překvapen sdělením, že je jmenován nikoliv císařem, ale pouhým správcem Mančukua. Jako správce s blokovaným pohybem dostal možnost jen částečně řídit svůj nový stát a teprve po oficiálním podřízení se japonskému císaři a po setkání s ním bylo v roce 1934 vyhlášeno císařství, které formálně existovalo až do roku 1945.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
