V roce 1972 přijala Generální konference UNESCO Domluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví s ambicí chránit mimořádné hodnoty důležité pro celé lidstvo. Na jeho základě se do Seznamu světového dědictví zapisují nejvýznamnější lokality a objekty světa, splňující dané kritéria. V současnosti je v seznamu zahrnuto pět slovenských lokalit – Banská Štiavnica a technické památky jejího okolí, Spišský hrad a kulturní památky jeho okolí, Vlkolínec – rezervace lidové architektury (od roku 1993), společná maďarsko – slovenská lokalita jeskyně Slovenského a Aggtellekského krasu (od roku 1995) a městská památková rezervace Bardejov (od roku 2000).

Vlkolínec vyhodnotila Mezinárodní rada pro památky a sídla (ICOMOS) jako nejlépe zachované vesnické osídlení v rámci Karpatského regionu, toto významně přispělo k jeho zápisu do Seznamu světového dědictví jako unikátního krajino – sídelního architektonického komplexu. Odborníci ocenili především téměř neporušený zachovalý sídelní celek z typických srubových objektů středoevropského typu, unikátní zejména z hlediska jeho homogennosti. Díky intaktně zachované kulturní krajině je zároveň považovaný za jedinečný příklad kontinuálního a tradičního využívání území v souladu se všemi trendy trvale udržitelného rozvoje. Základní hodnotou lokality je vyvážený vztah a vazba mezi člověkem a přírodou, sídlem a krajinou.

Obec vznikla na hranici města Ružomberok jako jeho městská část. Původně středověká osada leží ve výšce 718 m na svazích východních výběžků Velké Fatry  na jižním úpatí hory Sidorov, který tvoří dominantu krajiny. První nepřímá zmínka o Vlkolínci je z roku 1376. V roce 1551 byli v obci čtyři usedlosti, koncem 18. století tvořilo zástavbu 41 domů s 280 obyvateli, kteří se zabývali polnohospodářstvím, salašnictvím, chovem dobytka a dřevorubectvím. Od roku 1977 je památkovou rezervací lidové architektury, přičemž není muzeem lidové architektury v přírodě, ale stále živou osadou, ve, které v současnosti trvale žije asi 30 obyvatel.

V osadě je téměř neporušeně zachovaných 45 původních hospodářských usedlostí s množstvím archaických konstrukčních prvků. Přestože většina dnes stojících obytných domů byla postavena v 19. století, díky tradičnímu způsobu stavění je možné předpokládat, že dnešní domečky v použití materiálu i způsobu výstavby zachovávají autenticitu sídla.

V centru obce se osobitně vyjímají dvě stavby, které vytváří charakteristickou scenérii Vlkolínce. Je to krytá srubová rumpálová studna z roku 1860, která sloužila jako jediný zdroj pitné vody. a srubová zvonice z roku 1770. Obě jsou vybudované tradiční technikou a jsou pokryté šindelem. Součástí obce je zděný kostelík Nanebevzetí Panny Marie z roku 1875 s farou. Je to barokně – klasicistní stavba s presbyteriem a do průčelí vestavěnou věží. Další zděnou stavbou e budova bývalé školy – jednotřídky. V těsné blízkosti kostela se nachází obecní hřbitov. V jeho areálu se zachovalo několik zajímavých kamenných a kovových náhrobních křížů. zvonice a 36 usedlostí jsou zapsané do Ústředního seznamu kulturních památek.

V současnosti je Vlkolínec často vyhledávaný nejen našimi, ale i zahraničními turisty, kteří tu mohou navštívit expozici života a bydlení, zřízenou Litovským muzeem v Ružomberku.