DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
Výrobní defekty na mincích (1) Stručný pohled do historie výroby mincí
Mincovní technika je vždy charakteristická pro určité historické období a mění se s technickým pokrokem.
Budeme se proto nejprve zabývat způsoby odpovídajícími dobové technické úrovni, kterými bylo zejména v našich historických zemích v průběhu desíti staletí v mincovnách zajišťováno mincovní dílo. Konečným produktem tohoto souboru na sebe navazujících výrobních činností byla ražená mince.
Mincovní dílo se zjednodušeně řečeno skládalo ze třech základních fází: A - přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání), B – mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení) a C – pregéřské (ražení mincí). Dříve než se mohlo přistoupit k finální fázi celého náročného technologického procesu tj. k vlastní ražbě mincí, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila a dodala mincovní razidla. Je pochopitelné, že i výroba razidel prošla v průběhu staletí řadou proměn – od puncovní techniky 10. století, přes umělecky vrcholnou dobu rytých obrazů českých denárů 12. století zpět k puncovní technice doby grošové a tolarové až ke strojové výrobě již velmi blízké té dnešní. Pokud se týká vlastní ražby mincí i ona prošla složitým vývojem od ruční ražby přes první jednouché stroje k technicky vyspělým mechanickým ražebním lisům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
Česká koruna slaví 20 let Jak vznikaly naše bankovky
Krátce po pádu komunistického režimu zahájila Státní banka Československá (SBČS) společně s Ministerstvem financí přípravy k vydání nových vzorů papírových platidel.
Stávající peněžní soustava se v té době skládala převážně z bankovek tzv. Brunovského emise vydávané v letech 1985 až 1989.
Jedná se celkem o pět nominálů po 10, 20, 50, 100 a 1000 Kčs. Poslední bankovkou celé emise se stala 100 Kčs vzor 1989 s portrétem Klementa Gottwalda v ydaná necelé dva měsíce před listopadov ými událostmi. Celou sadu měla dále dovršit pětisetkoruna, jejíž v ydání se původně plánovalo v průběhu roku 1990. Vzhledem k politickým událostem však už k samotné realizaci nedošlo a bankovku dnes známe jen z návrhů a rozpracovaných rytin1.
První zásah do peněžní soustav y se uskutečnil už na konci roku 1989, kdy došlo k ukončení tisku 100 Kčs 1989. Jelikož se jednalo o nejvíce zastoupený nominál v oběhu, rozhodla se SBČS obnovit platnost původních 100 Kčs vzoru 1961, který dále doplnila o týž vzor ovšem II. v ydání. To se tisklo v letech 1990 až 1992 ve Státní tiskárně cenin (STC) v Praze. Celkem se jedná o tři série a to X 25–X 96, G 01–G 96 a M 01–M 24. Rozdíly obou v ydání se detailně ve svém katalogu2 zabý vá Jan Bajer a není je tedy nutné detailněji specif ikovat. Pro upřesnění si jen uveďme, že banka původně zamýšlela pokračování
v tisku již započaté číselné řady, kdy 22. dubna 1992 schválila přiřazení sérií M 24–M 48, k jejichž tisku ale nedošlo.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
