ČESKÉ PRŮMYSLOVÉ VÝSTAVY v období národního obrození a pozoruhodná medailová ražba z roku 1836
Počátky výstavnictví sahají do dávné minulosti – od evropských středověkých tržnic po pražské trhy 10. století navštěvované arabskými kupci.
Většinou představovaly výsledky lidské práce – různé výrobky jako předměty trhu (zatím bez organizovaného uspořádání). Teprve v 18. století se začalo formovat moderní výstavnictví přinášející kulturní a hospodářskou osvětu. Díky rozvoji přírodních a technických věd postupně začínala převládat hromadná výroba s daleko větším hospodářským vlivem.
Do čela pokrokového a vlasteneckého hnutí se u nás stavěli osvícení šlechtici.1 Svými vlasteneckými, osvětovými, hospodářskými a humanitními snahami a skutky povzbuzovali obrození i v oblasti technické. Jedním ze způsobů jak působit na širokou veřejnost v zájmu rozvoje průmyslové výroby bylo pořádání výstav. Od 2. poloviny 18. století začalo docházet k procesu, při němž se z etnických skupin v různých zemích Evropy staly postupně národy. Svoji národní identitu si začali uvědomovat i Češi, kteří začali proces formování novodobého českého národa a jeho emancipace v rámci habsburské monarchie.2 Za první průmyslovou výstavu svého druhu na světě je považována výstava, která se konala v Londýně v letech 1756–1757. Za první průmyslovou výstavu na evropském kontinentu bývá tradičně označována výstava v pražském Klementinu z roku 1791 tehdy nazvaná „Produkten- und Fabrikenkabinet“, na níž své výrobky představilo 150 vystavovatelů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
Jak se dělá mincovna (10) Mincovna se slavnostně otevírá
Slavnostní otevření mincovny byl pro mě dlouhou dobu pojem naprosto abstraktní a neuměl jsem si pod ním nic konkrétního představit.
Už uběhla dlouhá doba od chvíle, kdy se něco ve firmě slavilo. Naposledy to bylo převzetí Rudého praporu generálního ředitele Jablonecké bižuterie za vynikající výsledky hospodaření v roce 1987. Organizovali to odboráři a mojí povinností tam bylo přednést aktuální informaci o stavu hospodaření s důrazem na exportní úspěchy. To už ale bylo hodně dávno a za tu dobu se všechno změnilo. Kde tedy hledat zkušenosti a inspiraci, aby historický okamžik proběhl opravdu důstojně. Tím správným místem byla ČNB.
Setkání se sekčním ředitelem sekretariátu guvernéra panem ing. Romanem Leszczynskim byl ten správný okamžik. Opravdu vzdělaný pán s vizáží a chováním anglického džentlmena, mně začal dávat rady, co by se mělo pro hladký průběh chystané události udělat. Slíbil mi, že bude informovat guvernéra Josefa Tošovského a pokusí se rovněž zajistit účast prezidenta Václava Havla. Myšlenka naprosto úžasná.
Druhým člověkem, který mě školil a zároveň dával úkoly, byl ing. Martin Švehla, ředitel tiskového odboru ČNB. Než přišel na banku, pracoval v ekonomickém zpravodajství české televize. Mediálně velmi zkušený člověk, který se v branži perfektně vyznal, a pro manažera z mincovny měl pochopení. Zároveň si uvědomil, že otevření mincovny je vítaná příležitost pro prezentaci centrální banky, které není nikdy dost. Po jednání s těmito pány jsem získal potřebné informace a začal jsem připravovat podrobný scénář, jak bude 1. červenec 1993 v mincovně probíhat.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013.