Kolonie, kolonie a zase kolonie… (1) Francie
Rozpínavost evropských států patřila od středověku vždy mezi výsady mocností mající přístup k moři.
Mezi tyto velmoci se řadí také Francie, která v první polovině 17. století kolonizovala severní Ameriku z hlediska obchodního, nežli z pohledu strategického. Ve své době to neměli kolonizátoři nikterak jednoduché, protože naráželi na neustávající odpor již dříve usídlených Portugalců a Španělů.
Založením Port Royal a posléze po třech letech také města Quebec, dali podnět k založení kolonie s názvem Nová Francie, která se nacházela u břehu řeky Sv. Vavřince. Založením města Lousiany expandovali kolonisté ve prospěch krále více na západ. Po prohrané tkzvané sedmileté válce s Anglií však Francie o tuto kolonii přišla. V této době se také rozhodla
kolonizovat menší karibské oblasti, které se staly díky africkým otrokům výnosnými. Rokem 1604 se píše počátek kolonizace Francouzské Guyany, která zůstala kolonií do dnešních dob, proto se na tomto území platí evropskou měnou eurem. Francie se také kolonizačně rozvíjela na africkém kontinentu, kde získala značná území, o které postupem času opět přišla. Jednou z mnoha kolonií bych zmínil pohledem na bankovku stát na tomto černém kontinentě zvaný Francouzská Západní Afrika. Tato federace byla původně založena v roce 1895 jako unie Francouzského Súdánu, Pobřeží Slonoviny, Senegalu a Francouzské Guiney. Postupem času se tato federace rozrostla o sousední teritoria Dahomey a Mauretánie.
Po první světové válce bylo odebráno společenstvím národů Německu Francouzské Togo, které se připojilo k Dahomey, ale zachovalo si svou vlastní samosprávu. V průběhu svého trvání Francouzské Západní Afriky docházelo k mnoha reorganizacím, ale centrálně za chod unie odpovídal Dakarský generální guvernér přímo Ministerstvu pro kolonie v Paříži, naproti tomu jednotlivé složky této unie se zodpovídaly pouze Dakarskému gubernátu. V září 1958 proběhlo referendum o budoucnosti tohoto francouzského společenství. Jednotlivé země si zvolili možnost vzniku autonomních republik v rámci společenství, které však nemělo dlouhého trvání.
Jako jediná si v tu chvíli zvolila cestu úplné nezávislosti Guiney.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
SOVEREIGN 2017
200 let od zavedení sovereignu
1. července 2017 oslavila Velká Británie 200 let od znovuzavedení zlaté mince v hodnotě 20 šilinků: sovereignu. Sovereign se během své moderní existence stal jedním ze symbolů Británie, celosvětově obchodovanou mincí a žádaným nominálem pro sběratele. Royal Mint uctila toto výročí kolekcí sovereignů, která se vrací k původnímu reversu Benedetta Pistrucciho z roku 1817.
Sovereign
Příběh sovereignu začal před více jak pěti stoletími za vlády Jindřicha VII. Po roce 1604 následovala dlouhá pauza, kdy zlatým mincím vládla guinea. Napoleonské války a nedostatek stříbrného oběživa přiměly v letech 1816–1817 Británii k provedení rozsáhlé mincovní reformy. Royal Mint se přestěhovala do nové lokality na Tower Hill a dočkala se nových parou poháněných strojů. Byl zaveden zlatý standard a na scéně se objevily nové nominály. Jednou z klíčových změn bylo znovuzavedení mince v hodnotě 20 šilinků, označované jako pound neboli sovereign. Protože měl sovereign obíhat po boku 21 šilinkové guiney, bylo třeba, aby se dostatečně odlišoval.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
