Historická mince jako inspirace Medailéři a pražský groš
Oběžné mince a medaile měly vždy leccos společného, přinejmenším výtvarnou formu a autora.
Ve starých mincovnách uměli řezači želez udělat podle objednávky stejně dobře razidlo pro minci i pro medaili. Kupodivu ani dnes se tahle souvislost úplně neztratila. V seznamech realizací mnoha soudobých medailérů najdeme vedle sebe medaile i mince. V osobě jejich autora však můžeme pozorovat ještě jednu, méně obvyklou vazbu.
Zvláštní případ propojení mince a medaile nastane ve chvíli, kdy si umělec vypůjčí starý mincovní obraz pro svou aktuální práci. Není přitom důležité, jestli právě pracuje na medaili nebo pamětní minci, protože ta má, navzdory nominálu, blíž k medaili než k oběžné minci. Zápůjček tohoto druhu bývá kupodivu dost. Bude to tím, že reliéfy dobových mincí nesou ve svých pregnantních kompozicích množství informací vyjádřených úspornými a přitom účinnými výtvarnými prostředky. Využití se tedy přímo nabízí. V mincovních reliéfech jsou asi nejvýraznější figurální motivy, zejména hlavy, poprsí nebo celé figury. Dále mince disponují například motivy heraldickými, reliéfy staveb a jejich souborů, také mnoha věcnými náměty a jejich skladbami. To vše, kromě již zmíněného nominálu, doplňuje ornament, dobové písmo a někdy, zejména v pozdějších dobách, i letopočet..
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
KRIZE OBĚŽIVA V ANGLII NA KONCI 17. STOLETÍ (1) Padělatelé, okrajovači a William Chaloner
Anglie byla koncem 17. století rájem pro padělatele.
Ručně ražené mince přímo sváděly k padělání a okrajování mincí bylo celonárodní zábavou již od středověku. Koruna se sice pokoušela problémy řešit zavedením strojové ražby, ale padělatelé brzy dokázali prolomit nové ochranné prvky. Anglické stříbro mizelo ve velkém do Francie a obyvatelstvo se bouřilo. V neklidné době se objevil padělatel, který měl ambice i schopnosti: William Chaloner.
Anglické oběživo koncem 17. století
Koncem 17. století obíhaly v Anglii převážně starší ručně ražené mince. Ty byly díky svému opotřebení a nepravidelnému tvaru snadnou kořistí podnikavých jedinců, kteří z nich s pomocí nůžek a pilníků okrajovali zlomky stříbra. Ručně ražené mince nepředstavovaly žádnou výzvu ani pro padělatele. Falza byla odlévána z běžných kovů jako olovo nebo měď a poté postříbřena. Problémy s paděláním a okrajováním měly odstranit nové strojově ražené mince. První pokusy se strojovou ražbou proběhly již za vlády Alžběty I., kdy Francouz Eloye Mestrelle roku 1561 použil koňskou silou poháněný šroubový lis. Kvalita strojově ražených mince byla nepoměrně vyšší ale Mestrelle byl jako cizinec neoblíbený a jeho stroje byly pracovníky mincovny vnímány jako hrozba pro jejich zaměstnání.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.