DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
Valdštejn Portrétování generalissima
Samotné příjmení, bez křestních jmen, titulů a hodností, zcela postačí, aby oživilo temnou, monumentální postavu našich a evropských dějin.
Nikdo z historiků, zabývajících se třicetiletou válkou, nemohl pominout Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna, knížete Frýdlandského a vévodu Meklenburského, císařského nejvyššího polního hejtmana, generála Oceánského a Baltického moře, držitele řádu Zlatého rouna. A přesto zbývá v interpretacích jeho osobnosti něco nedopovězeného, co tam už asi zůstane trvale.
Na začátku nic nenasvědčovalo, že se Valdštejn v ymaní z osudu odpovídajícího jeho nepříliš nadějné v ýchozí pozici. Pocházel sice ze starého českého panského rodu, ale neměl majetek, který by stál za řeč, ani spolehlivou protekci. Ze životních cest, které se člověku v jeho situaci nabízely, si v ybral tu vojenskou. Na uherském bojišti, na samém začátku 17. století, získal ve srážkách s Turky základní znalosti vojenského řemesla. Jako profesionální válečník, „krýksman“, je pak v následujících letech využívala dál rozvíjel. Jeho ctižádostivá povaha se však nemohla spokojit s nějakou průměrnou kariérou, a proto se rozhodl prosadit za každou cenu. Jedním z důležitých kroků na této cestě byla konverze ke katolické víře, jiným pak svatba s bohatou, o pár let starší vdovou, a dalším logickým krokem bylo získání plukovnického patentu. V hodnosti plukovníka
ho také zastihl počátek stavovského povstání proti Ferdinandu II. K vůdcům povstání cítil silnou nedůvěru a další v ý voj ho přesvědčil, že to byla nedůvěra oprávněná. Svůj Rubikon překročil roku 1619, když ujel do Vídně k císaři i s pokladnou moravských stavů. Vsadil všechno na úspěch císařské strany a jeho sázka v yšla. Časem mu dala vše po čem toužil, slávu, respekt, tituly, moc i bohatství. Neukojitelná ctižádost mu nakonec přinesla také smrt z rukou spiklenců, plnících tak císařovo tajné přání.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
Španělsko Kolonie, kolonie a zase kolonie… (5)
Španělsko leží na Pyrenejském poloostrově a pro svou výbornou námořní polohu mělo možnost expandovat se svými koráby jak do středomoří, k africkým břehům, tak i mnohem dále směrem na západ přes otevřený oceán.
Kuba
Kuba byla objevena janovským rodákem Kryštofem Kolumbem dne 27. 10. 1492, kdy se na pokyn španělského dvora vydal hledat novou cestu do Asie pro exotické koření v Evropě tolik ceněné. Po vylodění dostala dnešní Kuba jméno Juana, podle jména syna španělského královského páru. Zde se také mořeplavci poprvé měli možnost seznámit s kouřením tabáku, který doposud neznali. Tato první výprava skončila nezdarem pro novou cestu do Asie, a proto byla vypravena v roce 1494 výprava druhá, za které se již pobřeží Kuby zkoumalo spolu s okolními ostrovy. Kolumbus přesvědčen, že našel pobřeží Asie obrátil koráb na cestu zpět do Španělska. Během pár let Španělé začali s kolonizací nejen Kuby, ale také Espaňoly (dnešní Jamajky).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013.