Korunovace Fridricha Falckého českým králem - zlato b.k.

Fridrich V. Falcký (26. 8. 1596 – 29. 11. 1632) – český král z falcké dynastie Wittelsbachů. Na českém trůně vydržel jen krátce, proto bývá označován jako zimní král.

Falckým kurfiřtem se Fridrich formálně stal už ve svých čtrnácti letech, kdy zemřel jeho otec Fridrich IV. Falcký. Skutečné vlády se ujal hned po dovršení plnoletosti. Za manželku si v roce 1613 vzal Alžbětu Stuartovnu, jejímž otcem byl anglický a skotský král Jakub I.

Když byl z českého trůnu v srpnu 1619 sesazen nepopulární Ferdinand II. Štýrský, hledali čeští stavové náhradu. Ze všech kandidátů se jim nejvíce zamlouval právě Fridrich: přes manželku byl spřízněn se slavným nekatolickým královským rodem, zároveň stál v čele Protestantské unie. Za českého krále byl korunován 4. listopadu 1619, o tři dny později byla do stavu královského povýšena i jeho manželka Alžběta.

Představy českých stavů ale nový král nenaplnil. Anglický tchán jej odmítl podpořit, stejně jako další zahraniční protestantští spojenci a navíc začal být Fridrich nepopulární také mezi samotnými Čechy. Podíl na tom měla i jeho choť, která se s českým prostředím nedokázala sžít. Páru byla vyčítána zejména úprava Chrámu svatého Víta do kalvínského střihu a trnem v oku byly Čechům i uvolněné mravy králových dvořanů. Den po prohrané bitvě na Bílé hoře Fridrich i se svým dvorem prchnul do Vratislavi. Kromě českého království a Slezska postupně přišel i o rodové falcké državy a zbytek života strávil v exilu.