Ražby 1 Kg drahých kovů.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

200 ŠEKELŮ Nová bankovka Izraele
Izraelská emisní banka Bank Jisrael (Bank of Israel) dala v prosinci loňského roku do oběhu novou dvousetšekelovou bankovku.

Bankovka postupně nahradí od roku 1999 v oběhu se nacházející starší typ červené dvousetšekelové bankovky s portrétem třetího izraelského prezidenta Zalmana Šazara (1889–1974).

Nová bankovka má rozměry 71 × 150 mm a převažující barva na ní použitá je modrá. Na lícní straně zdobí bankovku portét významného židovského básníka, spisovatele, novináře a překladatele Nathana Altermana. Alterman se narodil roku 1910 ve Varšavě a v patnácti letech se s rodinou přestěhoval do tehdejší britské mandátní Palestiny. Když mu bylo devatenáct let, odjel na studia do Francie, kde studoval nejdříve na pařížské Sorboně a poté pokračoval ve studiu na univerzitě v Nancy, kde získal titul zemědělského inženýra. Roku 1932, po svém návratu do Palestiny začal Alterman pracovat v zemědělské škole Mikve Jisrael nedaleko Tel Avivu, ale později se živil již jako novinář, básník a spi sovatel.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.

Platidla v době převratu
Čím jsme (ne)platili před čtvrtstoletím

Pro první část názvu tohoto příspěvku jsme si vypůjčili pojem, kterým používal po roce 1919 předchůdce naší centrální banky, Bankovní úřad ministerstva financí, pro bankovky a mince platné od okamžiku vyhlášení samostatného československého státu v říjnu 1918 do vydání definitivních československých platidel v průběhu roku 1919. V tomto případě tím rozumíme bankovky a mince, platné bezprostředně před a po událostech 17. listopadu 1989, které znamenaly nejen převratné společenské změny, ale předznamenaly i změny v hotovostním peněžním oběhu. U příležitosti 25. výročí událostí následujících několik týdnů po 17. listopadu 1989, tzv. sametové revoluci, si připomeneme tehdejší platidla a bezprostředně následující změny v jejich oběhu.

Soustava mincí byla stabilizovaná, i když jednotlivé mince pocházely ze čtyř různých emisí 50.–70. let, a byla proto technicky i výtvarně nejednotná. Pro dnešního, ale i tehdejšího uživatele mincí je nepochybně zajímavý fakt, že nejnižší platnou hodnotou byly hliníkové (jedno) haléře, poslední pozůstatek emise mincí, připravených pro nechvalně známou peněžní reformu v roce 1953 z důvodu utajení v Sovětském svazu, v mincovně v Leningradu.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.