DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
MALEY GROSS Malé groše Rudolfa II .
Co přinesla doba Rudolfa II. nám numismatikům? Na to je jednoznačná odpověď: MALÝ GROŠ.
Je
poměrně hodně sběratelů vládních mincí zemí Koruny české, kterým učarovala jedna z nejkrásnějších a typově nejrozmanitějších českých drobných mincí tolarové měny – malý groš. Šestnácté století a počátek sedmnáctého je v dějinách českého mincovnictví obdobím velmi významným.
Za doby Rudolfa II. pracovaly v Čechách čtyři mincovny: Praha, Kutná Hora, Jáchymov a České Budějovice, jež se mimo jiné všechny podílely na ražbě malých grošů. Proč byl malý groš vlastně zaveden? Pro zodpovězení této otázky se musíme vrátit až do roku 1561. V srpnu tohoto roku byl pro všechny země Koruny české vydán nový řád o minci. Toto nařízení bylo jedním z kroků, kterými chtěl císař Ferdinand I. (1526–1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový řád o minci vycházel z říšského mincovního
řádu, který byl již rok před tím uveden do praxe v rakouských zemích. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcar). Tento měnový systém sjednotil mincovnictví všech habsburských zemí mimo Uherské království. Z dřívějších typicky českých mincí se udržela pouze ražba bílého a malého peníze, jež byly potřeba především pro vnitřní směnu. Nadále směl obíhat pražský groš. Mincovní řád z roku 1561 nebyl v českých zemích přijat s velkým nadšením, protože stavům nebylo příliš po chuti utužování ústřední královské moci. Odpor byl nakonec tak silný, že císař Maxmilián
II. (1564–1576) musel v roce 1573 potvrdit usnesení českého sněmu, že se země Koruny české vrátí opět k tolarové měně. Jelikož však nebyl ihned vydán nový mincovní řád, zahájily české mincovny ražbu mincí podle starého mincovního řádu Ferdinanda I. ze září 1547. Na základě toho byly v Čechách od roku 1573 raženy tyto mince: tolar a jeho díly, bílý groš, bílý peníz a malý peníz.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
Ze světa kovových známek (17) Materiály účelových známek (2)
Tento díl se tak trošku vymyká názvu seriálu. K výrobě účelových známek byly totiž užívané i nekovové materiály.
Již v první polovině 19. století se vyráběly někdy i svépomocí známky z lepenky nebo kartonu, často kruhové a podobné tak mincím, kterých se do současnosti vzhledem malé trvanlivost papíru dochoval pravděpodobně pouhý zlomek.
Byly to známky užívané především v zemědělství, kde potvrzovaly odvedenou práci v časovém nebo úkolovém pojetí. Staršími jsou známky robotní, později vznikaly z tuhého papíru i známky chmelové. Příkladem podomácku zhotovené papírové chmelovky je známka Cyrila Vitnera z obce Hředle na Rakovnicku (obr. 1). Kartónová peněžní známka či nouzovka, kterou vydal J. Wetzler ze Žatce, byla vytištěna v odborném závodě (obr. 2). Vedle různých druhů kartonu a tuhého papíru se užíval i prešpán - chemicky tvrzená lepenka. Na tento odolnější materiál šlo nejen tisknout, ale i do něj razit (obr. 3).
Přechodem mezi známkami kovovými a papírovými jsou ražby na kovem plátované lepence. Byly ražené jako kovové známky a sloužily vesměs k reklamním účelům. Typickým zástupcem této kategorie je známka Exportního pivovaru a. s. Velké Březno, jejíž materiál je lepenka plátovaná měděnou vrstvou (obr. 4). Podobného provedení jsou známky pařížských veřejných domů. Zde ražba nevěstince U hezkých holek (krásných slepic) v ulici Blondel 32 v Paříži (obr. 5), který proslavil spisovatel Henry Miller.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.