Vesmírná procházka
Vesmír přitahuje stále pozornost umělců medailérů.
Vsetín - Vedle rakouské mince, kterou jsme vám představili ve včerejším zpravodajství se kosmickému tématu věnuje i nová australská mince.
První výstup člověka ve skafandru do vesmíru podnikl 18. 3. 1965. Při jeho misi se vyskytla celá řada problémů. Jeden z nich nebylo možno předem prověřit na Zemi. Šlo o to, jak bude kosmický skafandr reagovat ve vesmírném vzduchoprázdnu," vzpomíná nyní 64letý Leonov. Po dvanáctiminutové "procházce" kosmem zjistil cosi, co odborníci netušili. Skafandr se nafoukl natolik, že mu znemožňoval dostat se zpět do lodi Voschod-2, vznášející se na oběžné dráze kolem Země. Bylo mi jasné, že musím snížit tlak uvnitř skafandru, ale o kolik? Pokud bych to přehnal, začala by mi vřít krev v těle a v takovém případě by se mnou byl amen. Ale nic jiného mi nezbývalo, musel jsem to udělat," říká.
Mince je zajímavá především tím že střed její mincovní plochy je oddělený od vnějšího prstence uvnitř, kterého volně rotuje. Představuje tak zeměkouli okolo níž krouží hvězdy, planety i družice vyobrazené na stříbrném prstenci.
Toto originální pojetí mince je třetím v řadě motivů, které australská mincovna Perth Mint věnovala vesmíru. Navazujete tak ne předchozí velmi úspěšné tituly Sputnik a Gagarin.
Jan Žižka Vojevůdce očima medailéra
Posledních dvacet let můžeme sledovat zvláštní vztah naší společnosti k osobnosti Jana Žižky z Trocnova. Ateistická většina dnes Jana Žižku vcelku lhostejně míjí jako archiválii, která nemá dnešním lidem co říci.
Jen katoličtí konzervativci mají pořád jasno. Byl to lapka, zločinec, kacířa ničitel kulturních hodnot. Jeho památce v nedávné minulosti velmi
uškodila glorifikace ze strany našich marxistických teoretiků. Ti z něj, pro své propagační účely, vyrobili vůdce revolučních mas, bojovníka proti církvi, svého historického předchůdce.
Ke katolickému soudu dodávám, že Žižkova krutost se rovnala krutosti jeho protivníků a obojí odpovídalo charakteru středověkého válčení. Ke komunistické interpretaci husitského hnutí poznamenávám, že husité byli skuteční boží bojovníci a Žižka sám byl neochvějně věřící křesťan, který by s ateisty neztratil ani slovo.
Vzhledem k tomu, že mluvíme o člověku 15. století, mohli bychom už dnes právem očekávat
v hodnocení tohoto velkého husitského hejtmana nějaký konsensus. Ani podstatně větší národy si nedopřávají přepych obcházet největšího vojevůdce sv ých vlastních dějin. Jde však o osobnost, která polarizovala českou společnost již za svého života a od počátku vzbuzovala buď lásku, nebo nenávist. Obě strany si v ybíraly z Žižkova životopisu, ostatně dosti kusého, jen to, co se jim hodilo. Připomeňme si tedy několik detailů, které nám ho mohou přiblížit bez apriorních ideových soudů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
