CHATAM SOFER Vzácná medaile s portrétem bratislavského rabína
Před více než 23 lety přestalo existovat Československo a jeho místo zaujaly dva suverénní nástupnické státy – Česká republika a Slovenská republika.
Mincovna v Kremnici, v níž se od roku 1328 razily jak uherské, tak po roce 1918 i československé ražby, dnes pokračuje v ražbách slovenských oběžných a pamětních mincí a medailí.
Přestože došlo k rozdělení jednotného státu Čechů a Slováků, nemělo by se zapomínat na slovenské mincovní ražby a medaile, které, podobně jako české, si tradičně zachovaly svou vynikající výtvarnou úroveň. Před čtyřmi lety vydala Slovenská národná banka pamětní desetieurovou minci k 250. výročí narození jednoho z nejvýznamnějších židovských myslitelů a učenců 19. století bratislavského (pressburgského) rabína Mozese Schreibera, zvaného podle svého díla Chatam Sofer (1762-1839). Autorem výtvarného návrhu mince, která se téměř okamžitě stala velmi vyhledávanou a vzácnou sběratelskou ražbou, je slovenský medailér a rytec Pavel Károly. Čtenáře bych rád seznámil s vzácnou medailí, kterou také krášlí portrét Chatama Sofera. Jedná se o bronzovou medaili brastislavského Múzea židovskej kultúry, jehož ředitelem je profesor PhDr. Pavol Mešťan, DrSc.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
Rašínova reforma První československé státovky
V průběhu první světové války došlo k postupnému znehodnocování národních měn, což následně vedlo k růstu inflace.
Díky vysokému zadlužení a nedostatku zboží i surovin se většina zúčastněných zemí na podzim roku 1918 ocitla na pokraji nejen průmyslového, ale i ekonomického vyčerpání.
Hospodářským potížím se nevyhnulo ani Rakousko-Uhersko, které už 4. 8. 1914 přijalo císařské nařízení, kterým se Rakousko-Uherská banka (RUB) zbavila povinnosti krýt papírová platidla nejméně ze dvou pětin zlatem a předkládat veřejnosti týdenní a výroční výkazy o své činnosti1. Díky narůstajícímu nedostatku finančních prostředků přešel stát v polovině roku 1915 k přímým půjčkám u RUB a to formou státních dluhopisů, u kterých setrval až do konce války, kdy jeho celkový dluh vůči centrální bance dosáhl úrovně 39,3 mld. K, přičemž větší část 25 mld. K připadala na vrub průmyslově vyspělejšího Předlitavska. Uvolněná měnová politika měla mimo jiné i za následek, že zatímco v červenci 1914 představoval zlatý poklad2 Rakousko-Uherské banky 1589 mld. K a množství papírových peněz v oběhu 2,129 mld. K, tak koncem války se zlatý poklad snížil na pouhých 342 mil. K, zatímco množství bankovek vzrostlo až na 30,68 mld. K. Zlaté krytí tak během čtyř let pokleslo z původních 74 % na 1,11 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
