Bankovky, které neplatí Varianty účelových tisků
Sběratelé vědí, že bankovka je charakterizována jako cenný papír (=cenina) s danou nominální hodnotou sloužící jako bezúročný platební prostředek.
Bankovky jsou vydávány v drtivé většině centrální bankou toho kterého státu. Zjednodušeně řečeno v uvedeném případě se jedná o tzv. legální finanční prostředky (bankovní peněžní a ceninový sektor). Vedle platných bankovek je možné definovat skupinu bankovek nelegálních (nebankovní peněžní a ceninový sektor), do které zařazujeme několik bankovních variant.
Pekelné bankovky
Pravděpodobně nejstarší formou bankovek z kategorie nelegálních jsou tzv. hell banknote (doslovný překlad pekelné peníze; hell bankovky). Jejich první tisk je zaznamenán již v počátcích 19. století na území Číny. Také v našich podmínkách tuto variantu známe a dokonce je možné ji zakoupit na stránkách veřejných aukcí. V rámci této skupiny bankovek se rozlišují varianta naturální (HBN; nejčastěji portrétová ) a varianta označována jako fine arts (HBA; s nádechem výtvarného umění).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
TGM Prezident na bankovkách
Jen málokterá postava našich moderních dějin se tak hluboce zapsala do povědomí široké veřejnosti jako první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Jaká však byla první republika v jeho éře a jak se v ní žilo? Na to se pojďme s nádechem
notafilie ve stručnosti podívat v následujícím příspěvku.
Rok 1918 představoval již čtvrtý rok nejkrutějšího válečného konfliktu té doby. Od léta 1918 bylo čím dál více zřejmé, že mocnosti osy zastoupené Rakousko-Uherskem, Německem,
Tureckem a Bulharskem už déle nevydrží odolávat spojeneckému tlaku dohodových vojsk. V případě mnohonárodnostního Rakousko-Uherska se problémy objevovaly jak na frontě, tak v zázemí a ve svém důsledku vyústily až v rozpad tohoto staletého soustátí. Mezi jednu z nástupnických zemí patřilo i Československo. To se po svém vyhlášení 28. října ocitlo v nelehké situaci. Nový stát složený z Českých zemí a Slovenska, později rozšířený o Podkarpatskou Rus, čelil od prvních dní značnému tlaku. Maďarská vláda se odmítla smířit se ztrátou svého území a postavila se na odpor. Obdobně zareagovalo i Polsko na Těšínsku a německá menšina v Čechách, která s odvoláním na sebeurčení národů vyhlásila vlastní rovincii
Deutschböhmen. Na všech těchto frontách se s menším či větším odporem úspěšně utkala československá vojska složená převážně z repatriovaných západních legionářů a sokolstva
a uhájila tak hranice a integritu mladého státu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012