Konvenční měna 260 let od zavedení
Většina evropských panovníků při nástupu na trůn obvykle slibovala, že bude dbát o pevnou a stabilní měnu, že nepřipustí zlehčování a znehodnocování vydávané mince.
Obvyklým tématem byl na druhou stranu boj proti přílivu cizí nehodnotné mince do země. Ale těžko hledat panovníka, kterému by se to povedlo...
Někteří vladaři po zahájení ražby nové mince nějaký čas, zejména pokud měli k dispozici dostatečně bohaté zdroje jako např. stříbrné doly, skutečně drželi obsah stříbra v minci tak, jak bylo stanoveno v mincovních řádech či podobných nařízeních o minci. Jakmile však potřebovali peníze (většinou na válečné výdaje), pak bez ohledu na své sliby a předsevzetí nikdy neváhali minci zlehčit a znehodnotit. Zmatek a nepřehlednost měnových poměrů v římsko-německé říši byly umocňovány tím, že každý panovník (držitel mincovního regálu) si na svém území vydával mince tak, jak to považoval pro svoji zemi a hlavně pro sebe za nejvýhodnější.
Pokus zavést pro střední Evropu v mincovnictví jednotný systém zaznamenáváme například na počátku druhé poloviny 16. století. Tehdy chtěl císař Ferdinand I. (1526-1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový říšský mincovní řád byl nejprve uveden do života v rakouských zemích (1560) a o rok později byl přijat i pro všechny země Koruny české. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcarů). Tento měnový systém sjednocoval mincovnictví všech habsburských zemí mimo uherské království. Zhruba po deseti letech však tento projekt ztroskotal. Například země Koruny české se vrátily zpět k původní tolarové měně v roce 1573. A tak potom následovalo velmi dlouhé období, v němž stálé kolísání hodnoty stříbrných a zlatých mincí, ražba nejrůznějších druhů drobných mincí, jejichž hodnota málokdy odpovídala jejímu označení na minci, byly jevy, které nepříznivě ovlivňovaly hospodářskou situaci v zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
100 Kč 2019
První česká pamětní bankovka
Zpravidla vás informujeme o emisi nových českých pamětních mincí. V tomto čísle můžeme vůbec poprvé pojednat o emisi pamětní bankovky, nominální hodnoty 100 Kč ke 100. výročí budování československé měny, kterou vydala Česká národní banka 31. ledna 2019 na základě vyhlášky č. 20/2019 Sb. Jedná se nejen o první pamětní bankovku ČNB a české měny, ale de iure naši první pamětní bankovku vůbec.
Historie budování samostatné československé měny se začala psát brzy po vzniku Československa na konci roku 1918. Reakcí na nedostatek zákonného rakousko-uherského oběživa byla příprava poukázek Zemské banky království Českého, ale rychlá změna hospodářské situace vedla prvního československého ministra financí Aloise Rašína k urychlení příprav měnové reformy a osamostatnění československé měny formou okolkování bankovek Rakousko-uherské banky vyšších nominálních hodnot. Na základě tzv. zmocňovacího zákona z 25. února 1919 došlo k uzavření státních hranic, kolkování bankovek a ve dnech 3.– 12. března i k jejich výměně, při níž byla zadržena polovina soukromé držby oběživa podléhajícího okolkování.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
