MISTŘI PADĚLATELÉ (4) Robert Ready a Constantin Christodoulos
Vynález galvanoplastiky přispěl k masovému rozšíření kopií a replik.
Touhy sběratelů po vzácných kusech využilo Britské muzeum, které si najalo Roberta Readyho, aby kopíroval unikáty z jeho sbírek. nezaháleli ani padělatelé. Tardani razil kopie italských mincí, Farrigault zdiskreditoval merovejské ražby a christodoulos dokázal oklamat zkušené sběratele a archeology.
Rozvoj zájmu o moderní mince s sebou v druhé polovině 19. století přinesl rozšíření novoražeb. Movití sběratelé z řad aristokracie si v letech 1762–1890 mohli od ruských mincoven objednat novoražby historických mincí ražené originálními razidly, tzv. „novoděly“ a novoražbou je i „král mincí USA“, dolar z roku 1804. V 70. letech 19. století pak zaměstnanci mincovny ve Filadelfii čile obchodovali s uměle vytvářenými sběratelskými raritami. Kromě „oficiálních“ vznikalo i velké množství soukromých novoražeb, často na zákazku samotných sběratelů. S použitými razidly se čile obchodovalo a v 80. letech tak mohl William Joseph Taylor vyrazit oblíbené britské 2pence z roku 1797, známé jako „cartwheel“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
Jak se dělá mincovna (7) Jak se sestavuje tým
Číslo sedm mám rád a považuji ho vedle třináctky, za svoje šťastné číslo. Není náhodou, že jsem si sedmičku rezervoval pro nejtěžší kapitolu svých vzpomínek.
V úvodní části jsem zdůrazňoval, jak je pro úspěch každého podnikatelského záměru důležité vybrat správné lidi. Dosud se mé vyprávění neslo v jakési neutrální až neosobní formě a jednotlivé figury, respektive hráči byli pouze doplňkem příslušných pasáží. Situace se právě obrátila. Persony získávají tu nejdůležitější váhu a jsou to lidé, z nichž ještě mnoho pracuje v různých funkcích, ale bohužel jsou i takoví, kteří s námi naše pozemské snažení už nesdílejí. Nechci a nebudu nikoho hodnotit. Soustředím se jen na popis, jak jsem ty lidi vnímal.
Ve svých manažerských pozicích jsem byl pravidelně kritizován svými nadřízenými, nebo lidmi z personálního útvaru, že jsem povinné pravidelné hodnocení podřízených pracovníků v různých listinných podobách neprovedl, nebo ho provedl opožděně. Měli pravdu. Nedělal jsem
to rád, a už vůbec nerad jsem svá hodnocení přímo s lidmi projednával. Nechtěl jsem je zraňovat svými výtkami, a chválit jsem neměl vždy důvod. Navíc zastávám teorii, že povahu
člověka nezměním, je třeba využívat jeho dobré vlastnosti a ty špatné jenom tlumit. Negativní motivace nevede k cíli, jen lidi stresuje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013.