Investiční mince (1) Pro sběratele nebo střadatele?
Investiční zlato se stalo pojmem, jenž přispěním ekonomické recese a z ní plynoucí nedůvěry v tištěné peníze zdomácněl i v českém prostředí.
Komoditu, která slouží především k bezpečnému uchování naspořené hodnoty, však nepředstavují pouze slitky. Díky pestré nabídce i estetickému ztvárnění, jsou stále oblíbenější také investiční mince. O těch nejznámějších pojednává náš nový seriál.
Investiční mince jsou vhodné spíše pro drobné a střední střadatele a investory. Kombinují totiž výbornou likviditu, to znamená, že v případě nutnosti nebývá problém s jejich zpětným odprodejem a schopnost koncentrovat vysokou hodnotu za přijatelnou pořizovací cenu. Mince ražené ze zlata jsou navíc osvobozeny od daně z přidané hodnoty, podobně jako slitky ze stejného kovu.
„Zlaté investiční mince renomovaných výrobců jsou známé prakticky po celém světě, proto se dá říct, že představují jakousi alternativní a univerzální měnu,“ poznamenal Pavel Palas ze specializovaného zlatnictví v pražském Obecním domě.
Některé mince jsou raženy z ryzího zlata, jiné obsahují příměsi, jako třeba měď nebo nikl, jež způsobují nejen změnu jejich zabarvení, ale především zvyšují odolnost povrchu proti otěru. Cenu investičních mincí vždy tvoří především skutečný obsah zlata, bez ohledu na poměr přidaných kovů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013.
Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
