DUŠAN SAMUEL JURKOVIČ
Dušan Samo Jurkovič byl výrazným představitelem naší secesní architektury. Vytvořil velice osobitý "národní styl", výrazně ovlivněný lidovou architekturou. Inspiraci hledal i u anglického hnutí Arts and Crafts. Proslul především svými zcela originálními stavbami na beskydských Pustevnách. Chatou Maměnka, horskou útulnou na Radhošti, stavbami v Luhačovicích (Jurkovičův lázeňský dům, lázeňský dům Jestřebí, plovárna), budovou Občanské záložny ve Vsetíně, obytnými nájemními domy ve Dvořákově ulici v Brně, restaurací Peklo v Novém Městě nad Metují i rodinným domem v Praze-Bubenči, ve Slavíčkově ulici. Je také autorem monumentální mohyly a mauzolea Milána Rastislava Štefánika na Bradle. 

BÁSNÍK DŘEVA
Dušan Jurkovič se narodil 23. srpna se v Turej Lúke u Myjavy jako páté ze šesti dětí tamního notáře Jiřího Jurkoviče a jeho manželky Emílie. V letech 1884-88 Jurkovič studoval na Státní uměleckoprůmyslové škole ve Vídni (K. K. Staatsgewerbeschule) odbor stavitelský v oddělení profesora Rudolfa Feldschareka; ředitelem školy byl Camillo Sitte. Po návratu do Martina spolupracoval s lidovými tesaři z Oravy u stavitele Bully. Poté odešel pracovat na Vsetín, kde u stavitele Michala Urbánka studoval valašské lidové stavby. S Michalem Urbánkem navrhoval valašskou dědinu a další folklórní stavby pro národopisnou výstavu v Praze. Od r. 1896 působil Dušan Jurkovič jako samostatný architekt v Brně. Roku 1901 odchází pracovat do Luhačovič kde udělal první měření a plány lázeňských staveb, které se realizovaly hlavně v letech 1902 a 1930. Za 1. světové války realizoval řadu vojenských hřbitovů v lidovém stylu v polské Haliči. Po vzniku Československé republiky se vrátil na Slovensko a usadil se v Bratislavě. Roku 1919 se stal přednostou Památkového úřadu v Bratislavě. V květnu byl pověřen přípravou slavnosti a pohřbu generála dr. Milana Rastislava Štefánika na Bradle. V roce 1925 při příležitosti mezinárodní výstavy moderního dekorativního a užitkového umění v Paříži získal diplom ministra obchodu, průmyslu, pošt a telegrafu Francouzské republiky a zlatou medaili 1. třídy za architekturu; stal se čestným členem Klubu za Zlatou Prahu. Byl jmenován čestným členem Kruhu přátel Nezávislé jednoty československých legionářů (za zásluhy o věc národní) a stal se čestným členem Masarykovy Akademie práce. Universita J. A. Komenského v Bratislavě mu udělila čestný doktorát filozofie a stal se čestným členem Umělecké besedy v Praze. V letech po rozbití ČSR a v době druhé světové války aktivně podporoval účast svých synů v protifašistickém odboji. Zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě. In memoriam mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání I. třídy a Řád T. G. Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.


Významná část díla Dušana Jurkoviče zůstala do dnešního dne nerealizována. Ať již jde o novou kolonádu v Luhačovicích, budovu kasína a další lázeňské objekty nebo o nerealizovaný návrh rozhledny v Brňově a portálu ve slovanském stylu. Tyto práce se staly hlavní předlohou pro výtvarný návrh nové zlaté a stříbrné medaile vydané k 60. výročí úmrtí Dušana Jurkoviče.