Novinky v nabídce.

JERUZALÉMSKÁ PANORAMATA
Série zlatých a stříbrných medailí

Hlavní město dnešního Izraele Jeruzalém – Jerušalajim bylo již před více než třemi tisíci lety hlavním městem sjednoceného Izraelského království za panování králů Davida (asi 1004–965 př. n. l.) a jeho syna Šalomouna (asi 965–933 př. n. l.). Šalomoun zde vybudoval Chrám, čímž se stal Jeruzalém také náboženským střediskem židovského národa.

Po Šalomounově smrti se jednotné království rozpadlo na severní Izrael a jižní Judsko. Poté, až do roku 586 př. n. l. byl Jeruzalém hlavním městem Judského království, kdy jej zpustošila vojska babylónského krále Nebúkadnesara II., která zbořila také pr vní jeruzalémský Chrám. Obyvatelstvo Jeruzaléma bylo odvedeno do babylónského zajetí a město zůstalo v rozvalinách. Po vítězství Peršanů nad Babylóňany povoluje roku 538 př. n. l. perský král Kýros II. návrat židovským v yhnancům do jejich historické vlasti, do Judska a do Jeruzaléma, kde je zahájena stavba druhého Chrámu, jenž je roku 515 před n. l. zasvěcen. Jeruzalém byl po celou dobu perské nadvlády hlavním městem perské autonomní provincie Jehud–Judska. Podobně tomu bylo za panování Alexandra Makedonského, který zemi ovládl roku 332 př. n. l. a za jeho nástupců z dynastie Ptolemaiovců a Seleukovců ve 3. a 2. století př. n. l.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.

Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.

Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.

Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.

Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU