Umění i technika Medaile cyklu Kalendárium 2013
Pražská mincovna se po prvním ročníku obsahujícím 24 uncových stříbrných medailí plynule pustila do dalšího.
Kalendárium obsahuje velmi rozmanitá témata, jak vidíte z následujícího článku, věnuje se i umění a technice.
Matyáš Bernard Braun
Barokní řezbář a sochař Matyáš Braun po sobě v Čechách zanechal řadu významných památek. K těm nejznámějším patří sousoší Sen svaté Luitgardy na pražském Karlově mostu. Letos od jeho smrti uplynulo 275 let. Pražská mincovna umělcovu osobu připomíná na nových zlatých a stříbrných medailonech. Návrh pro ražbu vypracoval výtvarník Jaroslav Bejvl.
Na lícní stranu medailonu umístil autor portrét sochaře Matyáše Bernarda Brauna podle dobového vyobrazení. V opisu jsou jméno a letopočty rámující dobu umělcova života 1684–1738. Ve spodní části mincovního pole se nachází značka autora.
Na rubové straně je znázorněn špitál v Kuksu na Trutnovsku, jako připomínka na místo, kde Braun vytvořil svá stěžejní díla. Vpravo je jedno z nich, socha Lstivosti (ženy, zakrývající si škraboškou svou pravou tvář) z alegorické řady Neřestí. V opisu je text „SOCHAŘ VRCHOLNÉHO BAROKA“. Značky mincovny a punc jsou umístěny pod obrazem budovy.
„Inspiraci pro kompozici na rubové straně jsem čerpal z literatury. Tam jsem také vyhledal dobovou rytinu, podle níž vznikl portrét Matyáše Bernarda Brauna na líci,“ uvedl autor předlohy Jaroslav Bejvl.
Pražská mincovna motiv razí na zlaté střížky o hmotnosti 15,56 gramu a na stříbrné vážící 31,1 gramu. V obou případech se jedná o kovy maximální čistoty, hrany medailonů jsou číslované.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Jak se dělá mincovna (14) Tvorba ceny oběžných mincí
Musím se ve svých vzpomínkách opět vrátit o mnoho let zpátky, do doby, když jsem v roce 1971 skládal státní zkoušku z ekonomiky na VŠE v Praze.
Byla to doba pokračující politické normalizace a pro studenty z našeho kruhu obzvlášť složitá. První dva ročníky s námi na přednášky a na cvičení chodil velmi talentovaný student, náš kamarád, jménem Jan Palach. Více se k tomu nechci rozepisovat. Pamětníkům to stačí a nové generace se už více dočtou v učebnicích dějepisu.
V době příprav na státnice nám vedoucí katedry docent Choma s vážnou tváří radil, abychom zapomněli, co jsme se učili v 1. a 2. ročníku o Šikově ekonomické reformě a jak máme být opatrní, abychom neřekli něco, co se nemusí líbit přísedícím v komisi. Byli jsme z toho zmatení. Když už jsme ztratili ideály pražského jara, nechtěli jsme ztratit šanci ukončit 5 let studia. S napětím jsem proto šel na státnici a přál jsem si nějakou ekonomicky neutrální otázku, kde bych mohl uplatnit své znalosti a zároveň nemusel papouškovat myšlenky normalizátorů. Měl jsem štěstí. Vylosoval jsem si teorii cen. Tu jsem měl velmi dobře zažitou z prvního ročníku, když jsem v politické ekonomii kapitalismu skládal zkoušku na stejné téma. Cenová problematika se od té doby stala mojí oblíbenou disciplínou, která mě nikdy neopustila.
Vedoucím řídícím pracovníkem mincovny jsem se stal v době, kdy už jsem měl více než 20 let podnikové praxe. Dávno jsem pochopil, že cena výrobku je základem ekonomického úspěchu v podnikání. Zjednodušeně řečeno „co nejlépe nakoupit a co nejlépe prodat“. Neplatilo pro mě to hokynářské „co nejlaciněji nakoupit a co nejdráž prodat“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
