JAK SE DĚLÁ MINCOVNA (24) Ražba kilové pamětní medaile z drahých kovů
Při cestách do zahraničí, zejména na světových mincovních veletrzích v Basileji a v Berlíně, jsme se seznamovali s novinkami, kterými se snažili naši kolegové překvapit.
Razili nejen pro své domácí sběratele, ale především pro obrovský mezinárodní trh, ve kterém figurují miliardové sumy dolarů ve zlatých ražbách. Je to globální byznys, kterého se účastní nejsilnější světoví hráči v obchodování se zlatem. Slitky ve formě cihel jsou zajímavým artiklem od 1000 gramů a výše.
Zlaté cihly v trezorech bank mají hmotnost 12 440 gramů (400 Oz). Jedná se o velmi silnou mezinárodní loby, kde mincovny nemají své místo. Jedna je však výjimkou. Vídeňská mincovna zde zastupuje Rakouskou centrální banku, neboť spravuje státní zlaté rezervy. Pohyby zlata se tady počítají v řádech tun. Zde jsem také poprvé uviděl, jak vypadá masová ražba zlatých mincí. Naše dosavadní ražby v maximální hmotnosti 31,1 gramů (1 Oz) odpovídaly technickým možnostem medailových lisů, jedná se hlavně o tonáž a zdvih. Neměli jsme ani otestovaný trh, jak by reagoval, kdyby se objevil produkt, který by se prodával v řádu stovek tisíc korun. Dosavadní jednouncové mince ČNB, nebo naše medaile stejné hmotnosti, se prodávaly za cenu do 50 000 Kč za kus. To jsme považovali za limitní, co je český zákazník ochoten za pamětní ražby zaplatit. Na druhé straně jsme viděli, že máme zákazníky, kteří u nás nakupují veškeré ražené zlato emitované centrální bankou a náš emisní plán ražeb v tomto kovu si rezervují na celý rok dopředu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Levantský tolar Chlouba každé Habešanky
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření.
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření, a s čím se u většiny obyvatelek měst setkáváme dosud. Většina z nich má kolem hrdla, na zdobné šňůrce či vkomponované do masivního šperku alespoň jeden levantský tolar s portrétem Marie Terezie. To, co je pro nás zajímavou historickou kuriozitou, je pro ně součástí historie etiopského císařství, projevem tradičního přístupu ke zpracování a držbě stříbra a v neposlední řadě projevem sounáležitosti k vlastní rodině a její víře v ochrannou moc šperku.
Samotná obliba této mince, poprvé ražené v roce 1780, a určené pro Arábii a severovýchodní Afriku, souvisí s dvěma jejími charakteristickými znaky, které se v daném geografickém prostředí nesmírně cení. V první řadě je to velikost, dobrá ražba a ryzost, k nimž přistupuje i skutečnost, že mince má nápis na hraně a nedá se šidit okrájením, a tím druhým znakem je fenomén portrétu, který má v daném prostředí neobvyklou vypovídací hodnotu. Zobrazuje totiž profil panovnice s dobře vyvinutou hrudí, což v arabské společnosti vedlo k láskyplnému označení této mince jako „tučná paní“ a obchodníci jí začali dávat přednost před mincemi vlastních vladařů, a také byla srozumitelná všem etnikům na severovýchodě Afriky, pro které byl portrét panovnice symbolem dobře živené a plodné matky. Mimořádný efekt měla tato symbolika v chudé Etiopii, kde se jednak cenil titul panovníka – císaře, dále zpracování stříbra a v neposlední řadě i postavení matky – rodičky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013