Přemysl II. Otakar (narozen kolem roku 1233 – 26. srpna 1278) – český král, nejslavnější z rodu přemyslovských vládců. Za svého panování vytvořil mohutnou středoevropskou říši, současníky byl nazýván král železný a zlatý.

Jako druhorozený syn krále Václava I. se měl Přemysl původně stát církevním hodnostářem. (Matkou mu byla Kunhuta z německého rodu Štaufů). Poté, kdy ale zemřel jeho starší bratr Vladislav, se navzdory otci nechal odbojnou šlechtou zvolit za krále. Vzpoura byla zakrátko potlačena a čtrnáctiletý rebel putoval do vězení. Dlouho v něm ale nepobyl. Brzy poté, kdy Václav v zemi opět zavedl pořádek, jmenoval Přemysla moravským markrabětem.

V roce 1252 se Přemysl z politických důvodů oženil s více než o třicet let starší Markétou Babenberskou. Evropa se bavila, ambiciózní princ však věnem získal rakouské země.

Následujícího roku v září umírá Václav I. a Přemysl II. Otakar usedá na uvolněný trůn. Už v roce 1254 se na papežovu výzvu vydává na křížovou výpravu proti pohanským Prusům. U té příležitosti založil na břehu Baltského moře město Královec, dnešní Kaliningrad.

Rozpory s uherským králem Bélou IV. vygradovaly až k rozhodujícímu vojenskému střetu u Kressenbrunnu v roce 1260. V bitvě Přemysl drtivě zvítězil, a to zejména díky nasazení těžké jízdy, železných rytířů, kteří tvořili jádro jeho armády. Ve stejném roce se přemyslovský panovník rozvedl s neplodnou Markétou Babenberskou a za manželku si vzal vnučku Bély IV. Kunhutu.

Následujících dvanáct let patřilo k nejúspěšnějšímu období Přemyslova života. Ovládl celou střední Evropu, na jihu jeho říše sahala až k břehům Jadranu. K expanzi užíval nejen zbraní, ale i kombinaci diplomacie a peněz z bohaté královské pokladnice.

K obratu došlo v roce 1273, kdy se český král začal ucházet o uvolněný německý trůn a titul císaře římského. Přesto, že kurfiřtové mu slíbili podporu, nakonec zvolili do té doby neznámého, avšak silně ctižádostivého hraběte Rudolfa Habsburského. Přemysl akt vnímal jako zradu a volbu neuznal, čímž však proti sobě popudil šlechtu doma i v zahraničí. V roce 1276 vpadl Rudolf s vojskem do Rakouska. Přemysl mu v čele svých rytířů vyrazil naproti, avšak kvůli domácímu povstání vedenému rodem Vítkovců se musel vrátit zpět a k bitvě zatím nedošlo. Pod nátlakem se pak musel vzdát nejen alpských zemí, ale i Chebska, takže pod kontrolou mu zůstaly už jen Čechy a Morava. Domácí vzpouru Přemysl potlačil a s rozpadem říše se nehodlal smířit. V roce 1278 zorganizoval tažení, které 26. srpna vyvrcholilo bitvou na Moravském poli. Přemysl II. Otakar oslabený zradou několika svých spojenců v boji zahynul. Jeho skon předznamenal nástup Habsburků, kteří se brzy stali jednou z nejvýznamnějších evropských dynastií.