ČASTO VÁS ZAJÍMÁ

Česká mincovna není státní podnik? Není. Česká mincovna a.s. je soukromá firma. Zřizovatelem České mincovny (ČM) není ani Česká republika, ani Česká národní banka. V České republice navíc působí dvě české mincovny. Česká a Pražská mincovna. Obě jsou privátní mincovny, razící mince na zakázku.

Česká mincovna nevydává české mince? Ne. České mince vydává výhradně Česká národní banka, nikoliv Česká mincovna. Autentické české mince musí mít vyznačenu nominální hodnotu v platné české měně (Koruna česká, zk. Kč) Na českých pamětních mincích jsou uváděny nominální hodnoty: 200 Kč, 500 Kč, 2000 Kč, 2500 Kč, 5000 Kč a 10 000 kč. Největší česká mince zhotovená v jediném exempláři má nominální hodnotu 100 000 000 Kč.

Proč je na české minci cizí královna? Protože nejde o českou minci. Portrét anglické královny je jasným znamením, že se nejedná o českou minci. I když je motiv mince věnován českému tématu, nebo je mince vyražena v Čechách, nelze tyto exotické ražby vydávat za české mince. Ze zákona je českou mincí pouze mince vydaná Českou národní bankou. Popis a vyobrazení každé české mince je součástí sbírky zákonů. Dalším rozlišovacím prvkem nečeských mincí je nominální hodnota v Novozélandských dolarech nebo v měně ostrovního státu Samoa.

Kdo vykupuje mince České mincovny? Medaile České mincovny můžete nabídnout ke zpětnému odkupu přímo výrobci. Další možností, je vydražení medaile v elektronické aukci, které pořádáme v pravidelných intervalech. Poslední možností je výkup medaile za cenu drahého kovu. Medaile je v tomto případě předána do rafinérie k přetavení.

Zlatá investiční medaile s motivem 1000 Kč bankovky František Palacký

František Palacký (14. 6. 1798 – 26. 5. 1876) – český spisovatel a historik, vůdčí osobnost národního obrození. Pro jeho hluboký zájem o českou historii, vlastenecké aktivity a přínos v dějepisném bádání bývá nazýván otec národa.

František Palacký se narodil do protestantské rodiny v moravské obci Hodslavice. Základní vzdělání mu poskytl otec, kazatel a učitel na tamní škole. Poté Palacký pokračoval na německé škole v Kunvaldu (dnes Kunín) a na evangelických školách v Trenčíně a Prešpurku (dnes Bratislava). Na Slovensku se spřátelil s Pavlem Jozefem Šafaříkem a Janem Kollárem. V roce 1823 přicestoval do Prahy, aby pokračoval ve studiu národních dějin. Seznámil se s Josefem Jungmannem a dalšími vlastenecky orientovanými intelektuály. Na doporučení Josefa Dobrovského, který byl také jeho učitelem, začal pracovat jako archivář hraběcí rodiny Šternberků. Právě různé archivy, doma i v zahraničí, pro něj představovaly nevyčerpatelný zdroj informací, na nichž potom dále stavěl jako historik, publicista a spisovatel. V roce 1831 založil spolu s Jungmannem nakladatelství Matice česká a začal pracovat na dějinách českého národa. Bádal přitom v knihovnách a archivech celé Evropy. První verze vyšla poprvé pod německým názvem Geschichte von Böhmen v roce 1836. Rozsáhleji pojatá česká varianta pak nesla název Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Toto dílo přineslo Palackému všeobecné uznání a věhlas, který překročil hranice českého království.

Palacký se nevyhýbal společenskému a kulturnímu životu, kterého byl nadšeným organizátorem a od kterého byl jen kousek k politice. Zpočátku vystupoval jako zastánce takzvaného austroslavismu, jenž prosazoval federaci rovnoprávných států v rámci rakouské monarchie. Své představy o uspořádání soustátí zachytil v díle Idea státu rakouského. Habsburskou monarchii, kterou zpočátku vnímal jako hráz německé rozpínavosti, později nicméně shledal nereformovatelnou. Změnu jeho postoje vystihuje i věta: "Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm".

Palacký za sebou zanechal rozsáhlé dílo, je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví. O jeho autoritě svědčí i fakt, že byl požádán, aby položil základní kámen při stavbě Národního divadla (1868).

ZÁRUKY SPOKOJENOSTI
Při nákupu investičního zlata.

RAŽBA NA ZAKÁZKU

Razíme pro přední české podniky a instituce.
Malosériová produkce zlatých dukátů.

RAŽBA ŠPIČKOVÉ KVALITY

Razíme z ručně leštěných razidel.
Nejvyšší mincovní kvalita světové úrovně.

ČESKÝ PUNC

Originální české výrobky.
Řádně označeny puncovní značkou.
Zlato a stříbro pro jejich výrobu dodává rakouská státní mincovna.

ČNB

Jsme smluvní partner České národní banky.
Mincovna kvalifikovaná k ražbě českých mincí.

21 LET ZKUŠENOSTÍ

Pro vaši spokojenost pracuje tým 12ti specialistů...

GARANCE VÝKUPU

Co u nás koupíte, to u nás i prodáte...

ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

650. VÝROČÍ VYSVĚCENÍ KAPLE SVATÉHO VÁCLAVA

Pamětní mince 200 Kč 2017 V

Pátou pamětní stříbrnou mincí nominální hodnoty 200 Kč roku 2017 je mince k 650. výročí vysvěcení kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta v Praze, kterou vydala Česká národní banka 29. listopadu 2017 na základě vyhlášky č. 377/2017 Sb.

Tři roky po smrti knížete Václava nechal kníže Boleslav přenést jeho ostatky ze Staré Boleslavi do rotundy svatého Víta na Pražském hradě. Od té doby se místo Václavova hrobu nezměnilo, i když se měnily stavby nad ním – rotunda, po ní trojlodní bazilika a nakonec gotická katedrála svatého Víta. Jako relik viářová skříň byla nad Václavovým hrobem vystavěna v rámci katedrály kaple svatého Václava a způsob její integrace do stavby naznačuje, že byla stavěna v určitém předstihu. Kaple je dí lem huti Petra Parléře, i když není v yloučen vliv Parléřova předchůdce při stavbě katedrály Matyáše z Arrasu a samotného krále Karla IV. Za jeho přítomnosti byla také kaple v roce 1367 slavnostně vysvěcena. V bohaté sochařské a malířské výzdobě spočívají ostatk y svatého Václava, patrona české země. Kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze je nejv ýznamnější částí nejen samotné katedrály, ale i celého Pražského hradu.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.

Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky

Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.

Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).

Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.

Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.