ČASTO VÁS ZAJÍMÁ

Česká mincovna není státní podnik? Není. Česká mincovna a.s. je soukromá firma. Zřizovatelem České mincovny (ČM) není ani Česká republika, ani Česká národní banka. V České republice navíc působí dvě české mincovny. Česká a Pražská mincovna. Obě jsou privátní mincovny, razící mince na zakázku.

Česká mincovna nevydává české mince? Ne. České mince vydává výhradně Česká národní banka, nikoliv Česká mincovna. Autentické české mince musí mít vyznačenu nominální hodnotu v platné české měně (Koruna česká, zk. Kč) Na českých pamětních mincích jsou uváděny nominální hodnoty: 200 Kč, 500 Kč, 2000 Kč, 2500 Kč, 5000 Kč a 10 000 kč. Největší česká mince zhotovená v jediném exempláři má nominální hodnotu 100 000 000 Kč.

Proč je na české minci cizí královna? Protože nejde o českou minci. Portrét anglické královny je jasným znamením, že se nejedná o českou minci. I když je motiv mince věnován českému tématu, nebo je mince vyražena v Čechách, nelze tyto exotické ražby vydávat za české mince. Ze zákona je českou mincí pouze mince vydaná Českou národní bankou. Popis a vyobrazení každé české mince je součástí sbírky zákonů. Dalším rozlišovacím prvkem nečeských mincí je nominální hodnota v Novozélandských dolarech nebo v měně ostrovního státu Samoa.

Kdo vykupuje mince České mincovny? Medaile České mincovny můžete nabídnout ke zpětnému odkupu přímo výrobci. Další možností, je vydražení medaile v elektronické aukci, které pořádáme v pravidelných intervalech. Poslední možností je výkup medaile za cenu drahého kovu. Medaile je v tomto případě předána do rafinérie k přetavení.

Kolekce Hold historickým mincovnám - Biskupská mincovna Kroměříž

Kroměřížský tolar Karla II. z Liechtensteina

V průběhu 17. století představovaly mince olomouckých biskupů vedle vládních habsburských ražeb nejpočetnější formu "domácích" peněz, užívaných zvláště na Moravě v běžném peněžním styku. Výjimečnost mincovnictví olomouckých biskupů v době barokní spočívala jak v neobvykle rozsáhlém majetkovém zázemí (přímé panství olomouckých biskupů zahrnovalo podstatnou část Moravy), tak i v politické váze jednotlivých biskupů, kteří si dokázali uplatňování mincovních práv prosadit.

Právě neobvyklá politická konstelace sehrála podstatnou roli při utvoření samotného právního základu raně novověkého mincovnictví olomouckých biskupů. O získání práva k ražbě vlastních mincí marně usilovali olomoučtí biskupové řadu desetiletí již v průběhu 16. století. Záminkou ke vznášení tohoto požadavku byla existence starších listin z 12. století, kterými český král Vladislav I. a římský král Konrád II. udělili olomouckému biskupu Jindřichu Zdíkovi právo razit biskupské mince na hradě Podivíně. I když moderní historiografií byla autenticita těchto listin zpochybněna, v 16. století nikdo jejich pravost nepopíral. Samotná existence nějaké staré středověké výsady však neměla velkou váhu, pokud nebyla opakovaně stávajícími vladaři potvrzována, což se až do počátku 17. století nestalo. Až 5. ledna 1608 vystavil císař Rudolf II. v Praze listinu, kterou starší mincovní práva olomouckých biskupů potvrzoval a souhlasil s přemístěním místa ražby z hradu Podivína do biskupské rezidence v Kroměříži. Ze strany Rudolfa II. však nešlo o žádnou vstřícnost vůči tehdejšímu olomouckému biskupovi Františku z Dietrichsteina. Naopak: biskup si na Rudolfu II. vydání této listiny vynutil jako podmínku svého setrvání na straně císaře v době, kdy se proti Rudolfovi chystalo vojenské tažení pod vedením jeho bratra Matyáše a kdy na straně oslabeného císaře zůstali již jen ti, komu panovník slíbil nějaké mimořádné výsady.

Získání obnoveného mincovního privilegia bylo dílem politicky vhodného okamžiku; k samotnému zahájení mincovní výroby však vedla delší cesta. V nově zřízené kroměřížské mincovně tak byla ražba vlastních mincí biskupa Františka Dietrichsteina zahájena na přelomu let 1613 a 1614. Již v předbělohorské době mince olomouckých biskupů zahrnovaly celou nominálovou škálu, od drobných půlkrejcarů přes stříbrné tolary a zlaté dukáty a jejich násobky, ražené k reprezentačním účelům. Z hlediska ekonomického však přinášely pro biskupskou pokladnu největší zisk běžné mince krejcarových hodnot, ražené již pomocí strojových technických zařízení.

Největšího významu i rozsahu produkce dosáhla kroměřížská biskupská mincovna v době biskupa Karla z Liechtensteinu-Castelkorna (1664-1695). Přes dlouhodobou snahu císaře Leopolda I. omezit v rámci habsburské monarchie činnost nevládních mincoven, provozovaných světskými i církevními knížaty, dodávala kroměřížská biskupská mincovna do oběhu ohromné množství běžných mincí v hodnotách od půl krejcaru do patnácti krejcarů. Na obecnou středoevropskou krizi stříbrného oběživa reagovala i kroměřížská biskupská mincovna zaváděním ražby do té doby nebývalých zlatých mincí nižších hodnot (půldukát, šestina a dvanáctina dukátu).

Mince vysokých hodnot zlaté a stříbrné (dukáty a tolary a jejich násobky) byly raženy jen v malém množství k reprezentačním účelům. Razidla pro tyto nominály měla vysokou uměleckou i technickou úroveň. Při výrobě mincí válcováním se razidla opotřebovávala méně než při ražbě ruční a vzhledem k nízkému počtu vyráběných exemplářů mohl být jeden pár razidel pro stříbrné tolary používán řadu let. Z původních tolarových razidel se jako odražky ve zlatě vyráběly i násobky dukátových nominálů. Pokud bylo razidlo v dobrém technickém stavu a mezi jeho původní datací a skutečnou dobou ražby byl příliš velký rozdíl, byla rytecky provedena úprava letopočtu. To byla poměrně běžná praxe i ve větších mincovnách. Takovým exemplářem je i zde replikovaný tolar s letopočtem 1683, vyrobený po rytecké úpravě z původního páru tolarových razidel z roku 1671. Replika kroměřížského tolaru z roku 1683 představuje typickou mimořádnou zdobnou a vizuálně působivou barokní reprezentační minci.

prof. PhDr. Petr Vorel, CSc.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

MAĎARSKÝ FORINT Vývoj, katalogizace, významné emise

Na území Maďarska je platnou měnovou jednotkou maďarský forint, která má určený mezinárodní kód dle ISO 4217 HUF.

Běžně se však mimo HUF používá symbol Ft. Setinou forintu je tzv. fillér. Ten byl zaveden v uherském měnovém systému roku 1892, kdy byla na území Rakouska–Uherska zavedena rakousko–uherská koruna. Fillér se tedy stal 1/100 uherské koruny. Od té doby zůstal dílčí měnovou jednotkou až dosud, i když došlo ve vývoji měnových jednotek v Maďarsku k několika zásadním změnám (viz dále).

Označení forint pochází od jména italského města Florencie, ve 13. století se tam razily mince s názvem fiorino d‘oro. Do oběhu byl forint v Maďarsku zaveden v polovině roku 1946, kdy došlo k výraznému znehodnocení předchozí měnovou jednotku pengő. Hyperinflační stav byl příčinou nezvykle velkého poměru nastupujícího forintu a končící pengő. Jeden forint byl v té době směnitelný za 4×1029 pengő. Pokud jde o značení měnové jednotky na bankovkách, platilo již v roce 1878, kdy došlo k vytvoření Rakousko–uherské banky, že označení měnové jednotky bylo odlišné na reverzu a averzu. Na jedné straně (R) byl text německý a měna se označovala jako gulden, kdežto na straně druhé (A) to byl forint (sing.) nebo forintot (plurál). Jako příklad můžeme uvézt bankovky # PS174–177 z roku 1849.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.

HAITSKÉ GOURDE

Stručná historie, UV ochrana vybraných bankovek [1979–2014]

Haitský gourde (francouzsky gourde haitienne, v haitské kreolštině goud ayisyen) je měnová jednotka karibského státu Haiti. ISO 4217 kód je HTG. Jeden gourde sestává ze 100 centimes (1/100; francouzky nebo také santimes v haitské kreolštině). Z pohledu vývoje měny se gourde rozděluje na tzv. 1.– 3. gourde, kdy jednotlivá stadia odpovídají určitému časovému období.

First gourde; 1813–1870. První gourde byl zaveden v roce 1813 a nahradil livre v poměru 1 gourde, které se dále rozdělovalo na 8 livres a 5 sous (=sús). Zde je nutné podotknout, že první bankovka, která byla na území Haiti používaná je již z roku 1790 a odpovídala nominální hodnotě tzv. 4 escalins (=eskalů). Emitentem bankovky byla Républiqe Française – Administration des Isles sous le Vent.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2018.