ČNB vydá v letech 2011 - 2015 nové české mince
ČNB vydá v letech 2011 - 2015 nové české mince z drahých kovů: zlata a stříbra.
Praha, 10.6.2009 - ČNB vydá v letech 2011 - 2015 nové české mince z drahých kovů: zlata a stříbra.
Záměrem nového emisního plánu ČNB je připomenout významná výročí a události z oblasti české kultury a umění, vědy, techniky, sportu a politiky. Bankovní rada České národní banky po konzultacích s institucemi a odborníky vybrala a schválila z více než 300 různých námětů celkem 38 témat, které budou představovat motivy nových českých mincí.
V letech 2011 - 2015 budou postupně vydány tyto mince:
10.000 Kč Zlatá bula sicilská
10.000 Kč Jan Hus
5000 Kč Most v Lenoře - Jižní Čechy
5000 Kč Mariánský most v Ústí nad Labem
5000 Kč Negrelliho viadukt v Praze
5000 Kč Most ve Stříbře
5000 Kč Most v Žampachu
5000 Kč Most v Náměšti nad Oslavou
5000 Kč Most v Písku
5000 Kč Jizerský viadukt na trati Tanvald-Harrachov
5000 Kč Most v Karviné-Darkově
5000 Kč Žďákovský most
200 Kč založení Českých Budějovic jako královského města
200 Kč Bedřich Hrozný rozluštil chetitštinu
200 Kč Jan Perner
200 Kč Josef Božek předvedl parovůz
500 Kč Václav Thám
200 Kč Bohumil Hrabal
200 Kč Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
200 Kč Založení československých legií 200 Kč Tomáš Baťa ml.
500 Kč Jiří Kolář
200 Kč Alois Klar
200 Kč Založení klášteru Zlatá koruna
200 Kč Josef Bican
200 Kč Otto Wichterle
500 Kč Beno Blachut
200 Kč Rudolf II.
200 Kč Založení Sokola
200 Kč Založení Junáka
200 Kč Kamil Lhoták
200 Kč Postaven Obecní dům v Praze
500 Kč Jiří Trnka
200 Kč Zahájení výuky na pražské konzervatoři
200 Kč První veřejný let Jana Kašpara
200 Kč Jiří Melantrich z Aventina
200 Kč Petr Vok z Rožmberka
500 Kč Karel Jaromír Erben
Počet vydaných kusů je vždy přísně omezen. Stříbrných mincí bude vydáno max. 50.000 ks každého motivu a u zlatých mincí je náklad stanoven na pouhých 25.000 ks.
Temná místa našich dějin Padesátá léta na pamětních medailích
Historická témata se druží k pojmu pamětní medaile úplně organicky.
Čím hlouběji však sáhneme do historie, tím bezpečnější terén nacházíme. Uběhl už dlouhý čas a generace historiků absolvovaly nezbytné a opakované názorové střety, aby se posuzování jednotlivých dějinných událostí nakonec přiblížilo objektivnímu výkladu. Na této cestě pak historiky, s obvyklým zpožděním, následuje také většina společnosti. Jestli se ale ohlédneme jen o jednu nebo dvě generace zpět, bude situace úplně jiná. Interpretace nedávné historie nadále rozděluje a zatěžuje společnost.
Problémy s vlastními novodobými dějinami bývají markantní zejména v obdobích následujících po změnách režimu. Dříve narození to jako děti mohli sledovat u našich západních sousedů. Oba tehdejší německé státy, které se postupně zformovaly po roce 1945, dostaly šanci k historické sebereflexi. Bylo jistě poučné pozorovat v průběhu druhé poloviny minulého století, jak rozdílně ji tehdejší NSR a NDR využily. Obyvatele naší země tehdy asi nenapadlo, že se v podobné situaci jednou octnou sami. V našich novodobých dějinách jsou dva letopočty označující dvě poslední zásadní změny politických systémů. Oba roky, 1948 a 1989, zároveň ohraničují dlouhé období, kdy naše dějiny určovala hegemonie jedné strany. Oněch jednačtyřicet let, kdy komunistická strana modelovala generace občanů naší republiky, nepředstavuje jednolitý celek. Míra indoktrinace byla různá a historikové se již většinou shodli, že skutečně brutální formy měla v padesátých letech.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.