Nejdéle obíhající bankovka
Stokoruna vzoru 1961 je v naší novodobé historii vůbec nejdéle platná bankovka a není tedy divu, že nás má stále čím překvapovat.
Vedle dosud nepublikovaného výskytu dvou typů číslovačů1 (secesní nový „1a“ a secesní malý „1c“) u série „R“, či ne zcela osvětlenou problematiku okolo sérií D jde tak i nově o bílý kolek, na nějž bychom tímto článkem chtěli upozornit.
Nejdříve si krátce shrňme historii této bankovky. Ta se de facto počíná již peněžní reformou z roku 1953, kdy se do oběhu dostaly státovky podle ruského vzoru, které svým provedením a ochranou proti falzifikaci ani zdaleka neodpovídaly tehdejším standardům2. Není proto divu, že se krátce po jejich uvedení do oběhu začaly vyskytovat více, či méně zdařilé padělky. Díky jejich narůstajícímu počtu tak už koncem téhož roku vláda a vedení centrální banky zvažovalo tisk nové, obměněné, emise, která by graficky vycházela ze vzorů 1953, ale pro větší ochranu by se líc vyvedl měditiskem. Ovšem tento plán, stejně tak jako soutěž z roku 19553, nedošel až do konečné fáze realizace. Namísto toho se Ministerstvo financí na přelomu února a března 1959 usneslo na vypsání zcela nové soutěže na nové padesáti a stokoruny. U stokoruny se k realizaci přijal návrh pplk. Heřmana, který byl po několika úpravách (změna barvy z hnědé na zelenou, uvažovaný sedmiciferný číslovač…) předán Státní tiskárně cenin (STC), která následně 1. února 1961 započala s jejím tiskem.
Zde v STC poté probíhal tisk všech variant sérií prvního vydání, vyjma let 1964/65, kdy se z kapacitních důvodů zadala výroba série D závodu Goznak4 v SSSR. Tisk prvního vydání byl následně ukončen až roku 1987 v souvislosti s nově připravovanou stokorunou brunovského emise. Ovšem vlivem politických událostí z přelomu let 1989/90 byla centrální banka přinucena ukončit produkci nově vydané 100 Kčs 1989 s portrétem Klementa Gottwalda a naopak zahájit výrobu druhého vydání stokoruny vzoru 1961. Rozdíly obou vydání, stejně tak jako varianty I. vydání, detailně popisuje ve svém katalogu Jan Bajer5 a není tedy nutné je podrobněji rozvádět. Pro upřesnění si uveďme jen detaily kolem II. vydání. V něm se tiskly celkem tři série, a to část sérií X25–X48, dále X49–X96, G01–G96 a konečně M01–M24, které více popisujeme v přiložené tabulce6.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
MADAGASKAR; ND (2017)
Nová etapa madagaskarských bankovek
V polovině letošního roku vydala centrální banka Madagaskaru (Banky Foiben‘i Madagasikara; angl. Central Bank of Madagascar) zcela novou podobu madagaskarských bankovek. Rozsah nominálních hodnot je od 100 ariary do 20000 ariary. Bankovky mají charakter ND.
Jak víme, v historii Madagaskaru se vyskytla i nominální hodnota 25 000 franků, kterou reprezentovalo 5000 ariary. Nelze však zjednodušovat, že se jednalo o nejvyšší nominální hodnotu v historii Madagaskaru. Nejprve byly tištěny bankovky ve frankovém monetárním systému (1974–1998). Až v roce 2003 byl na Madagaskaru zaveden systém ariary, který se ale přepočítával na franky. Při přepočtu franků na ariary byl zaveden systém 1 : 5 (500 franků = 100 ariary). Obdobný přepočet od roku 2003 platil také v převodu ariary na franky. Nové bankovky mají zcela odlišný vzhled od tradičních bankovek z let 2003 – 2014. Jsou vybaveny řadou zcela nových ochranných prvků, které bankovkám dávají statut téměř nekopírovatelných bankovek pro výrobu falz. Pouze pro úvodní rekapitulaci uvádíme, že základní měnovou jednotkou jak jsme již uvedli, je v současné době, v podstatě od již zmíněného roku 2003, ariary. Zkratka podle ISO 4217 je MGA. Ariary je jedna ze dvou měn, která nepoužívá desítkovou soustavu (druhou je mauritánská ukíja). Jeden ariary sestává z 5 iraimbilanja. Názvy ariary a iraimbilanja mají původ už v předkoloniálního období.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.