Dnem 25. května 2004nabývá účinnosti vyhláška č. 297/2004 Sb., kterou Česká národní banka vydává do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 250. výročí sestrojení bleskosvodu Prokopem Divišem. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *". Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince, kterou razila Bižuterie Česká mincovna a.s., a.s., je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,3 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %.

Na lícní straně dvousetkoruny je Divišův bleskosvod, ztvárněný podle dobové rytiny představující jeho první autentické zobrazení. Při spodním, levém a horním okraji mince bleskosvod zčásti zakrývá neuzavřený opis s názvem státu "ČESKÁ REPUBLIKA". V pravé spodní části lícní strany je ve dvou řádcích umístěno označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky "200 Kč" a pod ním je značka mincovny, která dvousetkorunu razila. Na rubu mince je portrét Prokopa Diviše, , který je při okrajích rovněž zčásti zakryt opisem s textem "BLESKOSVOD PROKOPA DIVIŠE 1754-2004". Autorem výtvarného návrhu dvousetkoruny je akademický sochař Jiří Harcuba, jehož iniciála "H", je zakomponována do opisu před letopočty při pravém okraji mince.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu žlutohnědé barvy. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu žlutohnědé barvy. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.

Prokop Diviš

(vl. jménem Václav Divíšek, 1. 8. 1698 - 21. 12. 1765)

Prokop Diviš pocházel z chudé rodiny.Vzdělání, které by pro výjimečně nadaného chlapce jinak bylo nedosažitelné, mu umožnila získat kněžská dráha. Po studiích byl vysvěcen knězem, roku 1729 byl jmenován profesorem filosofie a později i profesorem teologie. Kromě kněžského povolání se věnoval pedagogické činnosti, učil filosofii v klášteře Louka. Výuka zahrnovala také přírodní vědy. Zabýval se studiem fyziky a prováděl četné experimenty. První praktické výsledky přinesly pokusy s čerpáním vody. Vymyslel stroj, který čerpal vodu ze studně a vytlačil ji do výše 60 metrů. V roce 1742 vybudoval vodovod v Louce a o dva roky později v Příměticích. Sestrojil také hudební nástroj "Denis d'or" (zlatý Diviš), který napodoboval zvuky strunných a dechových nástrojů a údajně i lidský hlas.

Kolem roku 1748 začal provádět výzkumy v oblasti elektřiny, zkonstruoval třecí elektriku nazvanou "elektrum". Pokusy s elektřinou rozlišoval na zábavné, zajímavé a prospěšné. Mimo jiné studoval vliv elektřiny na rostliny a pokoušel se i o léčení nemocných elektrizací. Práce se mu dařila a tak předváděl pokusy badatelům a přiváděl k úžasu učené společnosti. Díky svému věhlasu byl pozván do Vídně ke dvoru, aby své umění demonstroval před císařským párem, Marií Terezií a Františkem Lotrinským.

Studium atmosférické elektřiny dovedlo P. Diviše ke stavbě bleskosvodu, , který vztyčil 15. června 1754 na přímětické faře u Znojma. "Machina meteorologica" (stroj povětrnostní), jak jej autor nazval, měl vysávat elektřinu z atmosféry soustavou 400 kovových hrotů a svádět ji do země. Bleskosvod byl připevněn na patnáctimetrovém stožáru. Roku 1759 bylo na Znojemsku velké sucho a kraj byl postižen neúrodou. Obyvatelé Přímětic a okolí to přičítali působení "povětrnostní mašiny" a požadovali její odstranění. Když na jaře příštího roku nepřišly deště, byl bleskosvod sedláky stržen. Rok 1760 byl však deštivý, což přimělo osadníky k nové žádosti, aby Diviš svůj stroj opět postavil. Druhý přístroj stejné konstrukce byl vztyčen následujícího roku na věži přímětického kostela.

Diviš patřil mezi první učence, kteří dokázali využít pokusů s elektřinou k prospěšným účelům. Přispěl k využití elektřiny k terapeutickým účelům a svým hromosvodem k ochraně před elektrickým výbojem mezi oblaky a zemí.

Prameny : 

ČNB, sekce peněžní a platebního styku 
Text a obrázky připravilo Národní technické muzeum Praha.